Miniblazovy stránky

Ahoj buďte tu jako doma doufám že tuto adresu budete rozšiřovat třeba aš za polární kruh.

Počítačové hry

GTA

Grand Theft Auto: Liberty City Stories

Grand Theft Auto: Liberty City Stories

 

Představte si, že jste přijeli do města, ve kterém jste poslední čtyři roky nebyli. Chvíli tápete po neznámých ulicích, ale pak se vám v hlavě pomalu rozsvítí a vy si začnete vzpomínat, že tady v té hospodě mají dobré pivo, o kus dál zase koupíte skvělé křupavé rohlíky a když se náhodou dostanete do zácpy, vaše staré známé zkratky bezpečně fungují. A jestli jste někdy hráli GTA3, budete se přesně tak s cítit po pár minutách hraní GTA: Liberty City Stories ve verzi pro handheld Sony PSP.

Stačí vyslovit jména Portland, Staunton Island, nebo Shoreside Vale a hned se vám vybaví divoké honičky skrze čínskou čtvrť, vila mafiánského bosse na útesu kousek od save pointu, nebo třeba policejní „hvězdičky“ dovedně schované v parcích a průjezdech. Ostatně celá tahle hra působí trochu jako takové malé handheldové deja vu...

 Návrat do Liberty City
Toni Cipriani se dostal do průšvihu. Do opravdového průšvihu. Aby se zalíbil ambicióznímu mafiánovi s poetickým jménem Salvatore Leone, zavraždil jiného mafiána. Kupodivu poté neskončil s betonovými fuseklemi u šestého mola v portlandském přístavu, ale musel na chvíli zmizet z města. Jenže to byla historie. Nyní se píše rok 1998 a náš milý Toni se vrací zpět do Liberty City, aby Salvatoremu dokázal, že má na to stát se plnohodnotným členem rodiny. Jenže cesta na výsluní nebude ani zdaleka jednoduchá – lemují ji stovky mrtvol, desítky zničených aut, pár sestřelených helikoptér a hlavně nekonečné kilometry naježděné po třech ostrovech Liberty City.


vytípané obrázky z vlastního hraní na PSP

Už asi tušíte, že Liberty City Stories nejsou jenom obyčejným portem starého GTA3. Jenže problém je v tom, že nejsou ani novým „plným“ GTA. Postavy, gangy, děj a koneckonců i mise v LCS jsou natolik provázané se světem GTA3, že si na každém kroku budete říkat, že jste něco podobného – ne-li úplně stejného – hráli před čtyřmi lety. Těžko říct, proč se vývojáři rozhodli vykuchat snad všechny mise z GTA3, malinko je upravit a naservírovat je hráčům coby zbrusu novou hru. Možná je za tím pohodlnost, možná sázka na jistotu a možná i to, že se toho ve světě GTA zas až tolik dělat nedá. Ale na druhou stranu, taková divoká policejní honička se třemi hvězdičkami a zoufalým Salvatorem na místě spolujezdce má svoje grády i po pár letech.

 Typy úkolů
Pokud nepatříte k šílencům, kteří musejí vysbírat všech sto schovaných balíčků nebo zlatokopům hledajícím skryté minihry, strávíte většinu času tradičním ježděním po městě a plněním úkolů. Je jich tu několik desítek – od těch nejjednodušších typu „postřílej všechny členy triád“, nebo „vyber peníze od prostitutek“, přes složitější jako třeba atentát na starostu (který po špidlovsku běhá v teplákovce parkem), až po naprosté šílenosti, které svojí obtížností daleko přestřelily únosnou míru.

Jistě, tu a tam se dá nějaký zákys tolerovat, ale abych trávil týden času prcháním před bandou pošuků s motorovkami, to už je trochu silné kafe. Pořád tu ale bylo NĚCO, co mě nutilo zkoušet tu misi dál a dál, dokud jsem jí nesplnil. Dejte si na tuhle mršku pozor, zvlášť pokud musíte chodit do práce a vaše domácí povinnosti nekončí u umytého nádobí a vyneseného koše. Návyková hratelnost LCS se vám může těžce prodražit...


 Problematické ovládání
Těžko říct, jaká je příčina vyšší obtížnosti LCS oproti předchozím dílům na PS2 nebo PC. Jako nejpravděpodobnější kandidát se jeví ovládání. Když si vedle sebe dáte PSP a klasický DualShock 2, ihned pochopíte, proč. Vývojáři měli o jeden analogový stick a o dva side buttony méně, takže museli trochu překopat systém míření a rozhlížení. Při normálním pohybu nebo jezdění po městě nic nepoznáte, ale jakmile budete muset z auta vystřelit, nebo se nedejbože dostanete do chumlu nepřátel, máte celkem seriózní problém. Buďto můžete mířit, nebo se můžete otáčet, buďto řídíte, nebo se rozhlížíte. K dokreslení ovládací frustrace designéři v některých okamžicích nedovolí zapnout autoaim (typicky u té mise s motorovkami).

Jak z toho všeho ven? Jednoduše – očesanému ovládání se musíte přizpůsobit. Jestli neumíte střílet z auta do stran, vezměte si motorku, ze které se střílí rovně před sebe. Jestli vám dělá problém rychlá otočka o sto osmdesát stupňů, snažte se mít všechny nepřátele na jedné straně a přepínejte mezi nimi autoaimem. A jestli nevíte, jak u tanku rychle zvednout hlaveň, abyste sestřelili vrtulník, zkuste najet na nějaký kopec nebo rampu, kterých je všude dost.

 Mezi Vice City a San Andreas
Že tady něco nehraje? Že se v Liberty City nikdy na motorkách nejezdilo? Odpověď je jednoduchá – LCS jsou technologicky někde na pomezí
Vice City a San Andreas. Jsou tu auta, motorky, vrtulníky, tanky, lodní trajekty, metro, dokonce i různé obleky (ty si ale můžete převléknout pouze doma u save pointu), ale už tu chybí nějaký větší vývoj postavy, chození do restaurací, nebo třeba posilovna.


Samozřejmostí jsou i různé minihry, na které můžete narazit doslova na každém kroku. Kromě klasického taxikaření, chytání zločinců, jízdy s ambulancí nebo třeba sbírání odpadků s popelářským autem vás občas překvapí i jiné věci. Například když v čínské čtvrti chcete ukradnout zaparkovanou dodávku, spustí se speciální úkol, kdy musíte s autíčkem na dálkové ovládání napěchovaným výbušninou zmasakrovat co nejvíc členů triád. Kdo splní příběhové závody, může čas od času narazit na telefonní budku, kde se dozví místo konání další zběsilé jízdy městem (osobně doporučuji místo aut motorky, je s nimi mnohem větší zábava). A samozřejmě tu jsou i různé alternativní způsoby vydělávání peněz, jako kradení aut a jejich následný prodej za cenu šrotu na vrakovišti.

 Technologický zázrak
Pomalu ale jistě se blížíme k nejsilnější stránce LCS – technickému zpracování. Kdo četl recenzi PS2 verze San Andreas, jistě si vzpomene na moje hořekování nad nemastnou neslanou grafikou, která by si zasloužila mnohem větší důraz na detail. Nemá také cenu kdovíjak rozpitvávat technické provedení PC verzí – nedostatků se v nich dalo najít víc než dost. Ale co dokázali vývojáři z Rockstar Leeds vymáčknout z malého PSP, nad tím zůstává rozum stát.

Technická úroveň grafiky je mnohem lepší než u původního GTA3 a o tak krásných odrazech od naleštěné kapoty se může zdát i San Andreas. V konkurenci ostatních PSP her si grafika LCS také nevede špatně – takový Wipeout nebo Ridge Racer sice vypadají na pohled o trochu lépe, ale ukazují jenom bezprostřední okolí tratí. Dostat celé Liberty City na UMD a rozhýbat ho v takové kvalitně s ohledem na čtyřhodinovou výdrž baterií je malý technologický zázrak.


oficiální obrázky od Rockstaru

Schválně jsem se snažil vyrobit co největší mumraj, abych otestoval, zda se framerate v náročnějších scénách nezpomalí pod rozumnou mez a zjistil jsem něco zajímavého – engine bez problémů zvládá vykreslovat i hodně vzdálené objekty, nedělají mu problém desítky aut na jednom místě, ale čas od času má problém se speciálními efekty a částicemi. Nejvíc je to vidět v misi s hořícím skladem, ve kterém probíhala přestřelka s triádami – tam byla „cukatura“ opravdu dost nepříjemná a bylo potřeba naplánovat si cestu tak, aby bylo ve výhledu ohně co možná nejméně. Ale pořád je řeč o jedné misi z přibližně stovky, rozhodně nejde o problém, na který byste narazili na každém kroku.

 Multiplayer přes wifi
Je tu ještě jedna novinka, o které dosud nebyla řeč – wifi multiplayer. Bez mučení se přiznám, že jsem bohužel neměl možnost vyzkoušet ho na vlastní kůži, protože najít někoho, kdo by měl v mém okolí PSP s LCS, byl úkol prakticky neřešitelný. Takže pouze zprostředkovaně – sedm bohatě konfigurobatelných herních režimů (kromě klasického deathmatche nebo CTF také městské závody na 24 tratích), ve kterých můžete dělat prakticky vše, co v singleplayeru.

Hraní po bezdrátu je bez lagů, ale podle ohlasů na internetu je lepší pustit se do něj tak ve čtyřech, ideálně v oněch maximálních šesti lidech – pro dva hráče je město příliš velké a dost dlouho trvá, než se uprostřed ulic najdou. Zbraně se v multiplayeru nenakupují v Ammu-Nationu, ale dají se normálně sbírat na speciálních pick-up pointech, sprintování není časově omezené a kromě zdraví či neprůstřelné vesty je možné sebrat i mega-damage nebo dočasnou neviditelnost na radaru.

 



 Závěr
Zahrát si na PSP hru typu GTA je úplně jiný zážitek, než odemykání nových a nových závodů v Ridge Racerovi, precizní míření v Everybody’s Golf, o Lumines nebo Vampire Chronicles nemluvě. Všechny ty předchozí hry se k PSP stavěly jako ke klasickému handheldu gameboyovského typu, kde se bude člověk bavit maximálně dvacet minut v jednom kuse. Oproti tomu jsou LCS skutečná HRA, jaké známe z PC nebo „velkých“ konzolí. Žádné pidilevelíky na deset minut, ale poctivý, obrovský herní svět, příběh s desítkami misí a hlavně obrovská volnost pohybu.

Naneštěstí je LCS potřeba hodnotit i ve světle předchozích dílů GTAček, které dostávaly v časopisech maximální hodnocení. Tady už LCS trochu pokulhává, hlavně co se náplně misí a ovládání týče. Pocit, že už jste něco podobného před pár lety hráli, a že ten panák nedělá to, co by dělat měl, sráží hodnocení o pěkný kousek dolů.


 
Žádné komentáře
 
Tak zase někdy příjďte a hlavně tento web řeknětedál.